Stavby postavené pro hutnictví do roku 1967
Každá doba má své potřeby, dané situací uvnitř i vně státu. Proto bylo po roce 1960 v období studené války nanejvýše nutné postavit další zdroj tolik potřebné oceli, byť ze surovin chudých na železo a s předpokladem, že stavba po čase zastará a přestane mít svůj význam. Proto vyrostly
hrudkovny Ejpovice,
které jsou se svými deseti rotačními pecemi největší v republice. Byly postaveny na ložisku chudé železné ejpovické rudy, kterou upravovaly pro hospodárnější hutnické zpracování. Současně se stavbou závodu se připravovala otvírka povrchového rudného dolu, kde Armabeton vybudoval síť komunikací, lanovou dráhu ke skládce strusky, drtírnu a další pomocné budovy. Sama hrudkovna byla dost složitým průmyslovým celkem, s objekty pro zpracování paliva - na příklad mlýnici uhlí a koksu a s objekty pro zpracování vlastního výrobku - to je struskovou mlýnicí s magnetickou separací. Jádrem závodu jsou ovšem rotační pece, ocelové válce o průměru 3,60 metrů a dlouhé šedesát metrů, s budovami pro podávání a výpad rudy na obou koncích. Hlavní výrobní objekty doplňují budovy pomocných provozů, transformační stanice, dílny, skládky surovin a paliva, tovární kolejová síť, seřaďovací nádraží a samostatná čerpací stanice v Horomyslicích. Pro zásobování závodu vodou byla postavena na říčce Klabavě u obce stejného jména retenční nádrž se sypanou hrází o obsahu jedno sto patnáct tisíc kubíků.
Většina výrobních budov byla postavena z monolitického železobetonu, pouze objekty podávání a výpadu rudy a dopravní mosty měly nosnou konstrukci ocelovou. Nejhlubším objektem byl výklopný zásobník, založený v hloubce čtrnácti metrů. První pec byla uvedena do provozu v listopadu 1955, poslední v červnu 1956. Ale ani potom nebyly stavební práce dokončeny. Na základě zkušeností, získaných z provozu novějších hrudkoven, byla výroba v Ejpovicích upravována a zdokonalována. Mnoho pozornosti se věnovalo snížení množství popílku, kterým ejpovické komíny zamořovaly okolní zemědělské i lesní kultury. A tak v závodě, kde v období intenzívní výstavby pracovalo přes dva tisíce pět set stavbařů a montérů všech oborů dodnes pracují skupiny specialistů a malý kolektiv pracovníků Armabetonu. V současné době bude závod postupně převeden na jiný výrobní program, tím zmizí i mraky popílku, které kraj znečišťovaly, ale stavební práce budou pokračovat dále.
Na výstavbě ejpovické hrudkovny vyrostly kolektivy techniků a dělníků, které dodnes tvoří jádro pracovníků našich rozhodujících staveb.
A ještě jedna zajímavost. Pracovníci Armabetonu chemickým rozborem ukázali, že ejpovická struska plně nahradí štěrkopísky, a její použití snižuje náklady na výrobu betonu asi o polovinu. Proto plzeňská oblast a naše výrobna prefabrikátů v Dýšiné ji s úspěchem využívají.
Kovohutě Rokycany
Prvými dokončenými objekty byly laboratoře - zděná stavba se železobetonovými stropy a hala s ocelovou konstrukcí a výplňovým cihelným zdivem. V roce 1961 byly zahájeny práce na ocelové hale vyzděné tvárnicemi, byla rekonstruována pec pro vsádku jednoho tisíce kilogramů a ložisková slévárna. Těmto pracím předcházela složitá úprava terénu, při které bylo nutno přemístit asi třicet tisíc kubíků zeminy. Veškeré práce včetně přístavku pro zaměstnance byly dokončeny v roce 1965 a v následujícím roce byla postavena výtopna, čerpací stanice, silnice, další kanalizační síť a vlečka. Komplex bude ukončen stavbou slévárny niklu a bronzu.
Výstavba objektů Kovohutí v Rokycanech má jednu zajímavost. Své schopnosti stavbyvedoucí zde totiž přesvědčivě dokázala žena, která celou výstavbu úspěšně řídila.