Stavby pro teplárenství
Hosté, kteří přijížděli v roce 1960 do Františkových Lázní, byli nemile překvapeni rozkopanými a neprůjezdnými ulicemi, svá auta museli většinou parkovat na okraji města a potom klopýtat za zdravím přes hromady výkopů na ulicích. Rozvoj lázeňského ruchu i další rozvoj celého města si však toto přechodné a skutečně nepříjemné období vyžadoval. Probíhala
výstavba teplárny Františkovy Lázně
Teplárna, která slouží k vytápění lázeňských objektů horkou párou, je umístěna na východním okraji města a zabírá plochu asi jednoho hektaru.
Kotelna s třemi kotli o výkonu dvanáct tun páry za hodinu při tlaku třináct atmosfér a teplotě dvě stě padesát stupňů Celsia má být později rozšířena o další kotel, takže bude vyrábět dvacet devět miliónů kalorií za hodinu. Pro rozvod páry po městě byla vybudována rozsáhlá síť topných kanálů.
Uhlí do teplárny se prozatím dováží ze sokolovského revíru, v budoucnosti se bude dovážet po vlečce z nádraží. Z kryté skládky se uhlí dopravuje do kotelny pasovými dopravníky o výkonu sedmdesát tun za hodinu.
Při teplárně je postavena elektrárna o 'výkonu sedm set osmnáct kW se třemi transformátory po 400 kW. V prostoru pod kotli je umístěna úpravna vody, rozvodna 22 kW, transformátory a rozvodna 400/231 V, dílna a sklady náhradních dílů, sociální zařízení, odstruskovací a parovodní kanály. Ve výšce 4,60 metrů nad zemí, kde je stanoviště topiče, je situována vlastní kotelna s bunkry a napájecí stanicí. Konstrukce kotelny je monolitická, železobetonová až do výšky 4,60 metrů. Nad touto úrovní je konstrukce montovaná. Stropní konstrukce je dimenzována na užitelné zatížení 1500 kg/m2. Obvodové stěny montovaného skeletu jsou vyzděny z armaporitových bločků a jsou omítnuty. Bunkry na uhlí byly sice navrženy z prefabrikovaného železobetonu, ale poněvadž nebyl včas k dispozici vhodný montážní jeřáb, byly zhotoveny jako monolitická konstrukce. Kouřovody jsou rovněž železobetonové se šamotovou vyzdívkou.