Stavby pro potravinářský průmysl do roku 1967
Plzeňský Prazdroj nestačí vyhovět po poptávce milovníků dvanáctky ani doma ani za hranicemi už dlouhá léta. Jak by také stále se zvyšující poptávce po "plzeňském" mohly stačit zastaralé linky s kapacitou osm tisíc lahví za hodinu, bez pasterizace a s ruční obsluhou nakládání i balení. Pomoci může jen nejmodernější technologie - dvě automatické linky s kapacitou padesát až šedesát tisíc lahví za hodinu s plně automatizovaným nakládáním, vykládáním i balením. Právě takové, jaké budou instalovány v nové
lahvovně v Plzni,
takže nákladná rekonstrukce zastaralého provozu se mnohonásobně vyplatí. Generální objekt lahvovny se skládá z dvoulodní přízemní haly o rozpětí třiceti metrů. Mezi nimi je vestavěna dvoupodlažní železobetonová střední část dvakrát šest metrů. Tato část je prefabrikovaná. Haly jsou rovněž z železobetonových sloupů a střešních vazníků modulu šest metrů, jsou trubkové, příhradové bez světlíku. Vrchní plášť je armaporitový, délka haly je jedno sto třicet metrů; K objektu je přiřazena trafostanice, spínací stanice a rekonstruovaná kotelna, další etapy se projektují. U kotelny bylo založení vyřešeno vybudováním několika vyztužených studní, které se zabetonovaly, a tím bylo dosaženo symetrického uložení základů na spodní skálu.
Zahraniční strojní zařízení, které je pro lahvovnu připraveno, vyžaduje přesnou a kvalitní práci a dodržení stanovených termínů, které jsou také s úspěchem plněny.
Mlékárna Stříbro
Potok dvou set dvaceti tisíc litrů mléka poteče od 1. června 1967 denně do mlékárny, kterou staví Armabeton ve Stříbře. Západočeské mlékárny, které nestačí produkci mléka zpracovávat, dostanou tak velmi vydatného pomocníka. Jedno sto osmdesát tisíc litrů mléka se bude sušit, patnáct tisíc zpracovávat na konzumní mléko. Stavební část mlékárny bude mít hodnotu třinácti miliónů korun, technologické zařízení - speciální sušící stroje dodá holandská firma.