Síla tradice

Člověk, který na počátku našeho století překročil 50 let, byl pokládán za starce. Dnes je tento věk vrcholem nejpro­duktivnějšího období života člověka, ještě duševně svěžího, ale i dostatečně moudrého a zkušeného.

Takový by měl být počítaje svá léta i kolektiv našeho podniku, jehož název Armabeton se objevil jako telegrafní adresa Čes­komoravské stavební akciové společnosti poprvé roku 1912, kdy byla společnost založena. Samostatný n. p. Armabeton, který vznikl po znárodnění na základě rozhodnutí ministra stavebnictví 23. 10. 1951, sloučil kolektivy Českomoravské stavební akciové společnosti a firmy ing. Hlavy, které před­stavovaly asi 80 % kapacity nového závodu. Kolem nich se soustředily další znárodněné firmy, např. ing. V. Hlaváček, ing. Eduard Vrtiška, ing. Václav Havlík, ing. Dr. E. Urban, ing. Šašek, ing. Oldřich Hájek, arch. Karel Domkář. Usnesením plenárního zasedání Ústředního výboru KSČ ze dne 13. 10. 1955, o opatřeních ke zprůmyslnění a dalšímu rozvoji stavebnictví, byl Armabeton pověřen prováděním staveb průmyslových objektů nad 25 mil. Kčs a rozhodnutím ministra stavebnictví z 20. 12. 1955 byly od 1. 1. 1956 začle­něny do národního podniku závody Tesko a Chladicí věže.

V rámci vymezené specializace byl Armabeton pověřen cen­tralizovanou výstavbou složitých a obtížných průmyslových staveb, především na území hlavního města Prahy a na území krajů Středočeského, Západočeského, Jihočeského a Severočeského. Byl ustanoven gestorem pro oblast výstavby energetických objektů kromě středotlakých výtopen a budov, úpraven vod a čerpacích stanic. Oba včleněné závody Tesko, a Chladicí věže navázaly svoji specializovanou činností na základní činnost podniku.

Historie podniku není nezajímavá a je jistě potěšitelné, že úsi­lí kolektivu lidí spojuje nejen formální označení a obchodní značka, ale i hlubší souvislost. Je to např. druh staveb, který zůstává i dnes stejný jako v počátcích podniku, kdy stavěl např. elektrárny, vodní díla, byty i veřejné objekty a prováděl i obtížné rekonstrukce. Druhým společným znakem je velké krajové rozmístění staveb, které najdeme dříve jako dnes po celé republice.

Tím nejcennějším je konečně úsilí kolektivu pracovníků o prosazení technického pokroku, i když na počátku pochopitelně v poměrech značně omezených. Proto i první snahy podniku po dosažení maxima technického pokroku stavbařské profese i snaha po nejracionálnější organizaci jsou nám dnes tak srozumitelné. Uvádíme jen namátkou několik příkladů.

Po prvé světové válce se podílí podnik na tvorbě norem spotřeby materiálu, používá nové technologie ve stavbě mostů, účastní se I. soutěže o přemostění nuselského údolí s druhou mostovkou (což měl být tehdy důvod k vyloučení ze soutěže), začíná používat různých levných náhražek materiálu jako např. cemolitu _ cementu s přídavkem mletého fenolitu nebo struskového cementu - vápna se struskou. Jako prvý používá injektáže staveb i prvý torkretový stroj na nanášení cementové omítky pod tlakem, z Francie přejímá novinku pojízdné bednění a staví prvý hřibový strop v Trenčíně r. 1926. Vlastními silami si podnik vyrábí Derrick, jednoduchý jeřáb, který ovládl staveniště (r. 1920) a zřizuje vlastní strojnickou dílnu na Maninách. Na rekonstrukci přehrady v Desné bylo také poprvé použito oce­lových štětových stěn. V roce 1922 dosáhli pracovníci podniku rekordního výkonu při beranění pilot. S novým vlastním beranidlem za půl roku vyrobili a zaberanili 6324 pilot. Používali i vrtané piloty se stlačeným vzduchem. V roce 1928 je postaven prvý Wolfův jeřáb, mechanizuje se výroba výztuže, roku 1929 se používá litý beton za pomoci licí věže. Po stránce organizační zavedl podnik na svou dobu velmi pokrokové "americké účetnictví", které umožňovalo konfrontaci výsledků a kalkulací podle původního rozpočtu, měl podrobnou evidenci objednávek, účelnou kartotéku pro sledování evidence cen­trálního skladu i skladů na stavbách, kartotéky plánů s ukazateli potřeby materiálu, vedl centrálně skladové hospodářství a věnoval velkou péči zlepšovatelům. To všechno jsou věci, které neztratily na své aktuálnosti pro ty, kteří řeší dnes ve formě úkolů technického rozvoje např. velkoprofilové piloty, posuvné lešení i nové normy spotřeby materiálu.

K technicky nejzajímavějším stavbám z historie podniku patří např. vranovská přehrada na Dyji (1931), kde bylo dosaženo denní výroby betonu 1500 m³. V témže roce byla zahájena výstavba bratislavské burzy, která byla "na klíč" dokončena za jeden a půl roku, ačkoliv šlo o velice obtížné zakládání v samé blízkosti Dunaje. Při výstavbě pražských činžovních domů s šesti patry s dvěma suterény bylo dosaženo rekordu - 6 měsíců doby výstavby - od prvého výkopu až po předání klíčů. Při tom šlo o domy s přepychovým vnitřním vybavením, klimatizací, odsáváním atd. V roce 1947-48 byla postavena první skořepinová konstrukce na halách Agrostroje v Roudnici, kde bylo také poprvé použito spouštěného a pojízdného bednění. Na stavbě vozovny v Hloubětíně bylo použito nové konstrukce střešních konoidů a prvého propařování betonu, což umož­nilo zabetonování 2500 m² půdorysné plochy. Na svou dobu skutečně revolučním činem bylo i použití tzv. samonosného scho­diště v činžovním domě na Letné, který byl kompletně skončen za 6 měsíců, a na stavbě Agrostroj v Roudnici byla vyvinuta a vyzkoušena první "Kramářova strojní omítačka". Značné úspěchy slavil podnik i při opravě kulturních památek, např. Míčovny na pražském hradě, Valdštejnského paláce nebo kostela v Ústí n. L.

Mezi zajímavé a technicky náročné stavby patřil i most přes Vltavu na Pele Tyrolku v Praze a železniční most přes Vltavu u Červené n. Vit., most Jiráskův v Praze, zdymadlo a elektrárna ve Vraném n. Vit., stavba 3. úseku dvoukolejní dráhy Půchov n. V. - Horní Lideč, vojenské podzemní opevňovací práce v Orlických horách, stavba 4. úseku dráhy Banská Bystrica ­Diváky, tunelový úsek (3 tunely o celkové délce 3,2 km), zdymadlo ve Štěchovicích u Prahy, stavba a rekonstrukce vino­hradských tunelů, silniční most přes Vltavu v Podolsku u Písku, rozpětí 156 m, výška 56 m; stavba 2. úseku dráhy Tišnov ­H. Brod s dvěma tunely a dvěma viadukty, silniční most v Bechyni.

Zkušenosti se zaváděním pokrokových technických metod příznivě ovlivnily i další činnosti podniku po roce 1951. Úsilí o stálé rozvíjení technického pokroku je nejcennějším odkazem předchůdců dnešního kolektivu pracovníků Armabetonu.