Elektrárny postavené a rozestavěné do roku 1967

  Elektrárna Tisová

 byla první z řady velkých tepelných elektráren, budovaných na otevřených dolech hnědouhelné sokolovské pánve, které měly postupně odstranit napětí mezi výrobou elektrické energie a její rychle vzrůstající spotřebou.

Stavba byla zahájena v roce 1955 a již při jejím založení se vyskytly prvé potíže. Hlavní stavební jáma byla ve starém řečišti Ohře, která tekla hned vedle staveniště. Tuto jámu bylo proto nutno po celém obvodu utěsnit ocelovou štětovou stěnou, uvnitř jímky bylo nutno snížit hladinu spodní vody o pět metrů a neustále ji čerpadly udržovat na úrovni mínus sedm metrů. Původně projektovaná drahá izolace celého základového bazénu byla potom po skončení výkopu nahrazená štěrkopískovou odvodňovací vrstvou, čtyřicet pět centimetrů tlustou, pokrytou vrstvou struskových cihel, což uspořilo několik miliónů korun. Betonářské práce na výrobním bloku byly zahájeny s provizorními betonárnami ve čtvrtém čtvrtletí 1956, definitivní ústřední betonárna ve druhém pololetí 1957. V této době byla elektrárna Tisová největší stavbou Armabetonu. Přicházeli sem kvalifikovaní i nekvalifikovaní pracovníci, které bylo nutno často přeškolovat pro odborné práce. Ve špičkovém období zde pracovalo až tisíc dělníků a to v denních, nočních, sobotních i nedělních směnách, aby byly splněny vládní termíny vý­stavby a jednotlivé objekty včas připraveny pro montáž strojního zařízení.

Koncem roku 1958 bylo rozhodnuto o výstavbě druhé etapy, na které se měl vyzkoušet nový turboagregát o výkonu 100 MW s kotlem o výkonu tři sta třicet tun páry za hodinu. Tato souprava měla být již od poloviny roku 1960 dodávána do zahraničí a stavba druhé etapy byla proto pod silným tlakem termínů dokončení. I tento výrobní blok byl uveden do provozu včas­30. června 1959.

Elektrárna Tisová byla zásobována uhlím méně kvalitním po dopravních pasech přímo ze sousedního dolu Přátelství. Tato okolnost spolu se stoupající spotřebou elektrické energie rozhodla o výstavbě dalších dvou výrobních bloků ve třetí a čtvrté etapě výstavby.

Mezitím, po návštěvě stavenišť sovětských elektráren a seznámení se sovětským způsobem výstavby přepracovali projektanti Armabetonu třetí a čtvrtý výrobní blok na konstrukci s použitím železobetonových prefabrikátů.

Tento nový způsob byl na obou etapách uskutečněn a bylo tak dosaženo velké úspory dřeva, pracovních sil a podstatně byla zkrácena doba výstavby. Zavedení nového a technicky náročného postupu se ovšem neobešlo bez různých potíží. Jedna z nich byly nedostačující parametry tehdy dosažitelných montážních jeřábů. Celkově však tato prvá těžká montáž výrobního bloku byla úspěšná a přinesla očekávané výsledky. Stavba elektrárny v Tisové byla velkou školou techniků i dělníků, kteří své zkušenosti uplatňovali a rozvíjeli na dalších podobných stavbách.

Během výstavby tisovské elektrárny byla podniku přidělena výstavba

elektrárny Mělník v Horních Počáplech

o celkovém výkonu 6 X 55 MW.

 Konstrukčních a projekčních zkušeností z Tisové bylo využito především při zpracování situace stavby včetně zařízení sta­veniště a při stanovení časových harmonogramů výstavby jednotlivých objektů elektrárny. Zařízení staveniště bylo z nej­větší části dokončeno před zahájením stavby. Prvý turboagregát byl uveden do provozu v září 1960, druhý v polovině listo­padu – tedy šest týdnů před stanoveným termínem, další agregáty byly předávány vždy přibližně po třech měsících. Poslední agregát byl předán v tříměsíčním předstihu. V konstrukci výrobní části elektrárny bylo poprvé místo vyzdívky použito železobetonových prvků a calofrigových desek a v zařízení staveniště montova­ných železobetonových skladů. Technicky zajímavá je spouštěná studna o půdo­rysných rozměrech 45 X 33 m a čerpací stanice u Labe. Tento objekt byl celý vy­betonován na terénu a potom spuštěn do hloubky osmi metrů. V tehdejší době to byla jedna z největších spouštěných studní v Evropě.

Na sklonku roku 1966 byla sto metrů od elektrárny Mělník I zahájena výstavba její druhé etapy, elektrárna Mělník II. Mezi výrobními bloky obou elektráren bude postavena administrativní budova z montovaného železobetonového skeletu o výš­ce asi čtyřicet pět metrů. Elektrárna bude mít čtyři turboagregáty dvě stě dvacet megavatů a celému komplexu obou elektráren bude dominovat její dvě stě metrů vysoký komín. Špička výstavby se předpokládá v roce 1970, kdy na staveništi bude pracovat asi devět set padesát pracovníků Armabetonu.

"V Tušimicích byly křtiny. Oblékli ji do svátečního, a když sňali roušku, mohli všichni návštěvníci slavnostního zahájení pro­vozu číst: Elektrárnu Tušimice, stavbu mládeže – budovalo po čtyři roky tisíce mladých lidí. Spolu s ostatními pracujícími splnili svěřený úkol se ctí. Listopad 1964". Tak začíná jeden dobový článek o závěru stavby mládeže v Tušimicích, na které se vyškolili nadšení mladí lidé na nejrůznější stavbařské profese a kde většina z nich také dostala svou prvou "lekci do života".

  Elektrárna Tušimice

 o celkovém výkonu 6 X 110 MW byla zahájena v polovině roku 1960. Již svým projektem se příznivě odlišovala od všech po­dobných, dosud postavených elektráren tohoto typu. Je soustředěna na ploše kolem šestnácti hektarů – zabírá tedy pouze třetinu plochy elektráren tohoto typu a má dvojnásobný výkon. Bylo toho dosaženo účelným seskupením budov, spo­jením provozní a správní budovy, příčným uspořádáním agregátů ve strojovně a polovenkovní kotelnou. Výrobní blok byl montován ze železobetonových prefabrikátů maximálně dvacet tun těžkých, sovětskými věžovými jeřáby typu BK 406 s maximální nosností čtyřicet tun.            

Průběh výstavby byl příznivě ovlivněn dvěma okolnostmi – na základě usnesení XI. sjezdu Komunistické strany Československa byla stavba prohlášena stavbou mládeže a v počátcích výstavby byla uzavřena socialistická úmluva, v níž se zavázaly všechny složky a dodavatelské závody, že pošlou na stavbu své nejlepší síly. Tím získala stavba i mnoho popularity, které měla zapotřebí už koncem roku 1960. Po vlhkém podzimu přišla zima s nepřetržitými lijáky, které rozbahnily půdu a úplně znemožnily vnitřní dopravu na stavbě. Druhé těžké období prožila stavba v polovlně roku 1962, kdy ji vedle nedostatku pracovních sil a materiálu postihla i krutá zima. Jejími následky byla tvrdá regulační opatření v dodávce proudu a to k ní zno­vu obrátilo pozornost celé veřejnosti. Přes všechny tyto potíže byly lhůty stavební připravenosti dodrženy – prvý agregát byl uveden do provozu v prvé polovině roku 1963.

Stavba má mnoho zajímavého pro odborníka i laika. Má pouze jediný sto devadesát metrů vysoký komín, který chrání před popílkem blízké chmelnice.

Závod Chladicí věže zde poprvé v Československé socialistické republice uplatnil komplexní výstavbu chladících věží novým způsobem pomocí prefabrikace, která potvrdila všechny její výhody.

Montážní závod si zde poprvé ověřil rozsáhlou montáž železobetonových konstrukcí. Zatím co ještě na elektrárně v Tisové byly montovány nosné konstrukce a zbytek prováděn tradičním způsobem, na stavbě v Tušimicích byla prefabrikace rozšířena, takže podíl betonu se omezil na deset procent celkového objemu prací, ušetřilo se řezivo a podstatně se zkrátila doba výstavby. Na stavbě se vystřídalo celkem asi 1850 mladých pracovníků z různých krajů republiky. I vedení stavby se skládalo většinou z mladých, obětavých a schopných techniků.

Jednotlivci i kolektivy, prošlé tušimickou stavbou, vychovali další a s nimi společně pracují dnes na elektrárnách v Prunéřově a Počeradech.

Jednou ze základen naší výroby energie je elektrárna v Prunéřově,

která bude využívat méně hodnotné hnědé uhlí chomutovské pánve. V původní kon­cepci měla být elektrárna bez bunkrových částí s jednotkovým zauhlováním s dvou­etážovými elektrofiltry mezi kotli a s podélným uspořádáním turbogenerátorů ve strojovně. Termín uvedení prvého bloku do provozu byl určen na závěr roku 1965. Po zkušenostech s individuálním zauhlováním byl přepracován a výrobní blok byl řešen tradičně s bunkrovou stav­bou se společným zauhlováním. Dosavadní rozsah těžké montáže železobetonu na elektrárnách – to je mezistrojovna, elektrofiltry a chladící věže, byl v Prunéřově rozšířen o těžkou montáž železobetonových konstrukcí ve strojovně, příkopo­vém a nahrnovacím zásobníku, zauhlování i dalších objektech dílen a chemických skladů, chemické úpravny vody, garáží a tak dále. Po dobrých zkušenostech uplatní se i zde těžká montáž pro základy turbogenerátorů. Celková kubatura použi­tých prefabrikátů představuje dvacet dva tisíc kubíků, obvodový plášť je z velkých armaporitových panelů 6 X 1,5 metrů, devatenáct centimetrů tlustých. Výstavba bude dokončena v roce 1968, prvý turboagregát bude uveden do provozu v červ­nu 1967 a do konce roku budou pracovat již tři turbiny. Patrové elektrostatické odlučovače popílku byly vybetonovány po­mocí taženého bednění až do výše třiceti pěti metrů. Celkový náklad stavební části elektrárny je dvě stě sedmdesát miliónů korun.

Elektrárna v Prunéřově za hodinu spotřebuje dvě stě čtyřicet tun paliva a v každém z průtlačných kotlů vyrobí za tutéž dobu tři sta padesát tun páry. Stavba je po mnoha stránkách jednou z nejlepších Armabetonu. Především technickou úrovní, dokonalým plněním všech termínů výstavby, kterých bylo již více než osmdesát, kvalitou práce i péčí o pracovníky. Veškeré zařízení staveniště a sociální zařízení měla vybudováno v předstihu na stavbě včetně jídelny a malého kinosálu.

Je to mimo jiné i výsledkem pozornosti, kterou stavbě věnovala předvýrobní a výrobní příprava. Proto také řada kvalitních pracovníků výstavby elektrárny Prunéřov byla již mnohokráte odměněna Rudou standartou Výstavby energetických závodů a zařízení i oborové komise Ústředního výboru svazu stavba.  

Když přišli na pustou zavodněnou pláň u Postoloprt geometři vyměřovat budoucí elektrárnu, prožili období průkopníků zalidňujících bílou neznámou zem. Na pláni se honil vítr, obývali ji jen komáři a vysoká hladina spodní vody prosakovala do malých močálů. V takovém prostředí žili první stavbaři a od dubna 1964 rostla

elektrárna Počerady

 Je to jedna z největších a nejzajímavějších staveb našeho podniku, jejíž čtyři turboagregáty o výkonu celkem 800 MW ji zařadí mezi největší tepelné elektrárny v naší vlasti. První agregát bude dle plánu uveden do provozu v polovině roku 1968 a již v průběhu letošního roku byly zahájeny některé technologické montáže a zkoušky.

Koncepce elektrárny se zásadně odlišuje od všech dosud postavených elektráren a to především systémem zauhlování. Provozním řešením výrobního bloku a chladicím systémem. V průběhu zpracování prováděcího projektu elektrárny a přípravy prosadil AB několik změn, na příklad: soustředění hlavních tahů inženýrských do společných výkopových rýh a zásadní změnu v systému zauhlování. Zauhlování pomocí hlubinného zásobníku, který byl jedním z nejpracnějších a nejdražších objektů, bylo nahrazeno systémem pasů a kolesových nakladačů. Strojovna a kotelna jsou řešeny jako samostatné výrobní kom­plexy. Tím byla vypuštěna mezistrojovna a bunkrové stavby. Výrobní blok, jehož nosná konstrukce je v kotelně ocelová, a ve strojovně železobetonová prefabrikovaná, tvoří čtyři 200 MW turboagregáty, umístěné na prefabrikovaných stolicích a čtyři odkryté průtočné kotle o výkonu šest set třicet tun páry za hodinu a spotřebě dvě stě padesát tun paliva za hodinu. Novinkou při montáži technologického zařízení výrobního bloku je použití sedmdesát metrů vysokého stotunového portálového jeřábu KM 100. Prostor nad turbogenerátory je zastřešen posuvnými ocelovými střechami, nad nimiž je umístěn padesátitunový portálový jeřáb, sloužící jak výstavbě, tak vlastnímu provozu. Stavba výrobního bloku a partie za kotli je proudově organizována po prve v tomto rozsahu pro nesourodé průmyslové celky.

Staveniště elektrárny pokrývá plochu čtyřicet pět hektarů a je pro stavbaře technickým rájem. Závod Chladící věže zde staví čtyři stometrové chladící věže, kde poprvé používá jeřábu M B 120. Poprvé je zde také pomocníkem švédský výtah Alimak, který dopravuje pracovníky na obvod věže. Nejzajímavější novinkou na stavbě chladících věží je posuvná kon­strukce pro bednění a lešení. Tato technická novinka světové úrovně pohybující se pouhou silou lidské ruky, zajišťuje ne­jen bezpečnou a rychlou práci – každý den roste věž o jeden metr – ale přinesla i vysoké úspory – tři sta dvacet tisíc metrů čtverečních trubkového lešení a úsporu práce čtyřiceti lidí, kteří by je stavěli.

Další zajímavostí stavby je jeřáb TDK 600 vyrobený v Německé demokratické republice (byl použit již v Ledvicích), o nos­nosti padesát tun. Přišel pomoci splnit jeden z rozhodujících termínů výstavby – zahájení montáže prefabrikované části stro­jovny. Jeřáb zvedne a přesně usadí až třicetitunové železo betonové prvky.